Možná si říkáš, proč ten nadpis. A možná si říkáš, proč jsem tě tak dlouho neotevřel a nevěnoval ti ani jediný řádek z toho, co se mi od loňského školního roku odehrávalo.
Všechno to má jeden jednoduchý důvod, kterým je samozřejmě Tie.
Aby to nevyznělo špatně a abych to uvedl na pravou míru, tak jde jen a prostě o to, že každá vteřina strávená s ní je pro mě důležitá uchovaná v hlavě a hlavně v srdci, ne na papíře, ať si zrovna tvoříme zážitky v nádherném Švýcarsku nebo se jen válíme doma v posteli. Sám víš, jak je pro mě důležité psát a psát zrovna o ní, ale mísení myšlenek již uplynulých chvil se současnými mi prostě nějak nejde. S dostudováním se ale připrav na spousty společných zážitků, kterými tě budu zaplňovat!
Každá část mého mozku je i za tu poměrně krátkou dobu kompletně zaplněna její přítomností a stejně v něm vždycky musím najít alespoň špetku místa. Ta holka mě totiž nepřestává překvapovat a v takových fázích mě samotného udivuje, jak srdce a mozek společně umí skvěle pracovat. Při pohledu na ni jde impulz z mých očí v podstatě ihned do mé hrudi, kde nutí moji lásku prohlubovat se ještě o něco více, ačkoliv si třeba zrovna říkáme, že už to snad ani víc nejde.
Kdybych ti v prváku řekl, že se jednou zamiluji natolik, že nebudu schopný ti ventilovat vlastní pocity, přišlo by mi to stejně vtipné jako tobě. A přesto tu teď jsem a vracím se k tobě, abych ti napsal, že se to stalo a děje se to každý den znovu, jen otevřu oči a uvidím ji nebo její dopis.
Jestli je něco, čím jsem si nadobro jistý, je, že s touhle holkou už navždycky zůstanu. A až ke mně bude mířit svatební uličkou s tím svým rošťáckým úsměvem na rtech, bude to cítit stejně a bude stejně vědět, že jsme tam oba ze stejného důvodu.
Ať ti ale přeci jen alespoň jednu novinku zmíním – ta novinka má čtyři nohy, umí běhat a v noci vypadá, že je děravá. Pořídili jsme si dalmatinskou fenku Lien.
A víš co?
Bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. Ona je totiž odrazem nás samých, a holky jsou teď navíc mimo školu spolu, čekajíc na můj návrat. Tie není sama a hřejivý pocit jí místo mě může poskytnou právě ona. Hlavně ve chvílích, kdy je jí smutno. No a mně je dobře, protože vím, že ji má a že mě zastoupí alespoň natolik, aby ze sebe holky vzájemně cítily stejnou lásku jako my dva k sobě.
A letošní Vánoce toho byly důkazem. Nic jsem neočekával, těšil jsem se jen na jejich přítomnost a na společně strávený čas. Ale když jsem otevřel v penzionu na pokoji oči, spadla mi brada. Pokoj byl vyzdobený, na balkóně bylo připravené místo na stromek, který jsme následně společně dotáhli, ale hlavně navařila. A to fakt hodně a výborně!
Celý večer tak probíhal úplně perfektně a ačkoliv jsme nebyli ve svým, kouzlo Vánoc to mělo tak či tak. A možná ještě o to víc, protože z toho všeho byla cítit velká snaha udělat nám svátky pěkné i navzdory situaci. Dokonce mi zazpívala vlastní text písničky. Celý ho sem psát nebudu, ale byly v něm všechny její pocity a byla to nádhera.
A Silvestr pak už jen celou atmosféru krásně dokreslil. Teď už ale sedím v pokoji a píšu zápis nad její fotkou, kterou si před spaním opět uložím pod polštář, abych ji tam zase ráno našel.