Po dvou společných svátcích, které jsme spolu prvně strávili, nás čekal Valentýn. Ten Valentýn, který loni rozpoutal něco, co se tenkrát zdálo být ještě zcela nevinné. To, když jsem Tie poslal valentýnku, protože jsem si myslel, že je to dobrý nápad. Nebyl. Ne v tu dobu. Takhle zpětně, jak mi sama naznačila, byla ale částečně právě ta valentýnka tím, kdo mezi námi pomalu rozpoutával to, co mezi námi panuje teď.
Tento rok už jsme ho ale mohli slavit společně. Po ranním válení se jsme se rozhodli vypravit do vstupní síně, abychom prozkoumali, co se letos bude dít. K našemu překvapení však výzdoba byla poměrně strohá. Sem tam se jen válelo něco na zemi, či nás cestou minul nafouknutý balonek. Zamířili jsme prvním směrem, který se nám zdál nejlepší. A představ si, došli jsme do kina!
Jakože fakt tutově do kina!
Tie v něm navíc ještě nikdy nebyla, tak jsme si to museli užít se vším všudy, což znamenalo hodně popcornu, hodně pití a hodně pohodlí na sedačkách. O čem byl film nemám páru, protože jsem pravděpodobně na chvíli usnul, ale Tie si to určitě užila.
Po společném trávení času i v dalších dnech nastala pomalu půlka března a s tím i moje narozeniny. Předpokládal jsem, že je zase zazdím a budu se tvářit, že je rozhodně nemám, ale jeden člověk (a nepřekvapivě to byla právě Tie) si vzpomněl. A nejen to!
Uspořádala pro mě oslavu! Jakože oslavu jako naši soukromou oslavu!
Takže jsme večer strávili v prefektských koupelnách, kde jsme se ládovali dortem a jinými dobrotami, koupali se, povídali si, bylo to prostě skvělý stejně jako každý jiný společně strávený den. Jen s tou výjimkou, že toto všechno připravila pro mě.
Klid a běžné školní dny nám však během posledních pár měsíců narušuje Am. Ne, že by se nějak nuceně snažila nacpat mezi nás, spíš naopak. Asi usoudila, že je lepší se od nás držet dostatečně daleko a rozhodně s námi netrávit čas.
Vyeskalovalo to snad tou nejvíc náhodnou „co prosím“ informací, kterou se nám jeden večer po večerce rozhodla sdělit. Ona... ONA...
ONA SE VYSPALA S TÍM ehm ehm KRE*ÉNEM OD NÁS!
S TÍM, JEHOŽ JMÉNO ROZHODNĚ NEPLÁNUJU VYSLOVIT A ANI NAPSAT!
Nehodlám si tím kazit tak pěknej začátek deníku. Ale byl to prostě šok, pro všechny.
Všechny, kterým to sdělila.
No, co dodat.
Tie nejen poslední dobou miluju, Am poslední dobou nechápu. Tím bych to asi zakončil.
A teď si jdu zase užít společnost Tie, protože s blížícími se OVCEmi to bude asi o něco náročnější. Hlavně pro ni. Takže ji s velkým objetím zabalím k sobě, aby věděla, že jsem a budu tady, kdykoliv mě bude potřebovat.