Dva zápisy takhle rychle po sobě, já vím, je to divný, ale tenhle týden budu mít času víc než dost, protože většina lidí, se kterýma se vídám, odjela do Řecka. Jo, jakože společně. No, takže kromě farmy trávím čas blouděním po prázdným kotli, kde se sem tam mihne někdo, kdo nemá s Havrem ani Nebelem nic společnýho. Díky (nebo spíš kvůli) tomu mám hodně času přemýšlet o tom, co se všechno tyhle prázdniny odehrálo a navázat na zápis z minula. A hlavně na někoho konkrétního. Než se k tomu ale dostanu, musím dopsat posledních pár dní.
Když jsem jeden den po makačce vysedával v kuchyni na farmě, objevila se tam Elena. Po pár slovech, kdy to vypadalo, že se do řeči moc nedáme, se to otočilo a my prokecali celou noc. A ne jen jednu. Začali jsme se vídat (a líbat) celkem pravidelně a během toho jsme zjistili, že si vlastně dobře rozumíme. Co v tom je jsme ale probrat nestihli, i ona odcestovala pryč. Horší ale je, že den předtím jsem to celé probíral s Viann, protože mi začalo šrotovat v hlavě, že by za tím mohla hledat něco víc. A to nejde.
Nejde to proto, protože se moje myšlenky pořád stáčí ke Corn, což jsem si uvědomil v podstatě hned, jakmile jsem dopsal to co jsem do tebe posledně poznamenal. Je to zvláštní, protože mi sice dělá každá holčičí společnost radost a logicky mi to lichotí, ale s žádnou se necítím tak jako jsem se cítil s ní. A doufám, že ještě i cítit budu.
Vlastně i tak trochu doufám, že jakmile se vrátí, budu ji moct pořádně přitisknout k sobě, pevně obejmout a dlouze políbit. Neskutečně moc mi chybí její pozitivní nálada, nejradši bych zbytek prázdnin strávil s ní. Klidně i v tom Řecku. Vlastně si tak trochu říkám, co tam asi dělá a jestli si na mě třeba taky občas vzpomene. Zároveň taky tak trochu doufám, že si tam nenabalí nějakýho borce, protože to by mě jako asi štvalo. Ne, že bych jí to nepřál, to ne, mně je to přece úplně jedno, ale stejně doufám, že se jí všichni vyhnou. Asi si neumím představit, že by mi pak vyprávěla, jak tam s někým trávila čas a jak jí s ním (nebo s ní - to se nevylučuje) bylo dobře a co s dotyčným dělala.
Nevím, jestli umím pojmenovat, co k ní cítím. Asi ale ani nechci. Myslím, že je zbytečný pro to hledat slova, důležitý je, co je ve mně a jak si s ní připadám. Navíc by ji to celý mohlo vyděsit a to nechci. Těmhle věcem se vyhýbá a já to respektuju. Bude mi stačit, když mi občas věnuje svůj čas, abych mohl zase poslouchat její ztřeštěný řeči, mohl se dívat, jak je roztomilá, když spí (i když u toho občas zachrápe nebo mi oslintá polštář) a mohl ji hladit po vlasech. Klidně ať mi zase řve do ucha a vrže mi s postelí, hlavně, že budu vědět, že je zase se mnou.
Navíc se blíží škola a na tom pozitivní shledávám hlavně to, že bude větší šance, že ji potkám, protože mi nikam neodcestuje. Jen doufám, že mě brzo nebude mít plný zuby, protože to u mě vůči ní rozhodně nehrozí. I když... kdo ví.
Ať to shrnu - vrať se mi a věnuj mi trochu svýho času, protože mám pocit, že to je přesně to, co teď potřebuju. Být s tebou a vědět, že je ti v mém objetí dobře.
A taky musíme zajít na nugetky!