Zase jsem skončil v rohu na studený zemi, jen já a moje myšlenky. Bez nich by to bylo mnohem snazší, ale jsou tu se mnou bohužel celou dobu. Motají mi hlavu, a když si myslím, že vím, jak je rozmotat, zamotají se ještě víc. Od té doby, co jsem na hradě, se v mém okolí odehrálo takových hezkých a nehezkých věcí, že to ani není možné. Když jsem do tebe posledně psal, abych nejdřív přemýšlel než budu konat, nenapadlo mě, že o nějakou dobu později to zase celé obrátím. Činit a ublížit je jednoduché, ale odčinit už bývá velký problém.
Nebudu se do tebe rozepisovat o tom, proč nebo jak jsem se ocitl na tomhle místě, protože jako vzpomínka mi bude stačit ta bolest, která mi vystřelila do nosu, když se mi o něj otřela Mayina pěst. Ano, té zmijozelské Mayi, o které jsem ti už několikrát psal. Té Mayi, se kterou jsme byli jeden čas nerozluční. Se zakrváceným nosem mi tedy nezbývalo nic jiného, než se vydat na ošetřovnu. Poznámka pro mé budoucí já (kdyby náhodou došlo zase ke zlomenině) - až se zničehonic lékouzelnice bude ptát na to, co mám rád, bude mít pravděpodobně v plánu mi ten nos narovnat. AU!
Z ošetřovny jsem však odcházel už jen s podlitinami. Myslím, že jsem vypadal jako kdybych týden nespal a pak narazil do prvních futer, kterými se snažil projít. Po dalším původně příjemném setkání jsem se vydal na kolej. Když už mi však na tváři přistála druhá ruka, na nic jsem nečekal a s pobalením pár věcí jsem se vydal přenocovat sem. A teď tu sedím na záchodech, po noci strávený ve spacáku ve vaně a zpytuju svědomí.
No, co bych k tomu dodal. Kdybych se snad chtěl ke konci roku nudit, tak to nehrozí. Nejenže mám co dělat, abych stihl vše dotrénovat a doučit se na zkoušky, musím se taky sebrat a pokusit se aspoň něco urovnat. Ale teď ještě ne.
Σχόλια