Minule jsem odstavce odlišovat nemusel, ani dnes to není potřeba. I tentokrát to bude o osobě, kvůli které má pro mě smysl vstávat a kterou už potkávám nejen u snídaně.
Večery teď totiž tráví se mnou, podstatné části dnů také a tak doháníme co jsme za ty roky o prázdninách společně nestihli. Už se ani nemusím tolik bránit skrývání toho, co ve mně její přítomnost evokuje, protože na ni už konkrétní osoba nežárlí.
Obrázek měl být nakonec pravděpodobně opravdu u mě, takže jsem ho nemohl na hradě nechat a místo toho mi visí v kotli nad postelí. A až odsud odjedu zpátky na hrad, bude zase viset tam. Ten se jen tak neztratí, bude mi místnosti okupovat až do aleluja.
Na noc jsem ji přestal momentálně psát, protože to není potřeba. Většinu trávíme poslední dny spolu, protože nám vzájemná přítomnost dodává klid a pocit bezpečí. Dokonce jsem jí přenechal vlastní postel a sám se kroutím na karimatce na zemi vedle sovy. Teda až do včerejšího dne, ale o tom jindy.
Už mi to jen nepřijde, už můžu stoprocentně říct, že se teď vídáme často. Zábrany na ni mluvit jsem ztratil, podle všeho i ona na mě a místo toho si užíváme každou chvíli spolu. A tentokrát taky nezapomenu – v čemkoliv s liščím motivem je hrozně roztomilá!
Sluníčka jsem se dočkal. Stejně tak mraků a bouřek, a proto jsem se dnes dozvěděl, že to není její nejoblíbenější počasí, naopak. Potkáváme se mimo chladný zdi hradu a její pihy fungují přesně tak, jak jsem předpokládal. Takže jsme jimi oba posetý kolem celýho nosu. Barvu jsme taktéž zatím nechytili ani jeden, ale já mám potencionální šanci chytit bronz na dovolené.
Teď se ale dostávám k tomu důležitému, u čeho jsem se naposledy zasekl. Pamatuješ si, jak jsem psal o jejích očích a těch šedých odlescích? Tak si odmysli odlesky a zůstaň u té šedé. Jo a nesmím zapomenout na dlouhý řasy, za kterými je schovává!
Úsměv už jsem ti popsal dostatečně posledně. Teď bych ale ubral na té zákeřnosti, protože se trochu změnil. Pořád má rejpavé připomínky, pořád si ze mě utahuje, ale je to jiný. Teď je to takový vlídnější úsměv, který se ještě občas snaží trochu maskovat.
Tak či tak. V posteli ležím, ale už si nenadávám. Teď už totiž vím, že dělám přesně to, díky čemuž je nám oběma dobře. A stejně tak ona. A co to vlastně je?
To, že trávíme čas spolu a že ho spolu trávit potřebujeme.
To je to, co mě tyhle prázdniny naplňuje.