Dnes tě seznámím se situací, na kterou nejsem zrovna dvakrát pyšnej, jelikož se za to celý hrozně stydím a budu asi rád, když na to co nejdřív zapomenu. Nejdřív se k tomu ale musím dopracovat.
Udobření s Corn po přiznání všeho, co se odehrálo během flašky, proběhlo tak, jak jsem to asi dopředu úplně nečekal. Zničehonic mi od ní přiletěla sova, že mám zamířit do vstupní síně - tak jsem šel. Abychom však nebyli tak na očích, přesunuli jsme se z jedné síně do druhé. Prošli si celou středovou cestu mezi stoly až k profesorskému, kde jsme si měli promluvit. Tak to tedy alespoň zezačátku vypadalo. Nakonec se ale v rychlém sledu stihla odehrát debata, líbání a skončilo to mým poprvé. Na stole. To totiž v našem překladu znamená nebýt nikomu na očích.
Trochu doufám, že někdy v budoucnu ve flašce nedostanu otázku, na jakém NEJveřejnějším nebo NEJdivnějším nebo NEJzajímavějším místě jsem tohle praktikoval, protože by to asi každé NEJ perfektně shrnulo.
Bylo to však dokonalý a ačkoliv to proběhlo poměrně rychle, přišlo mi, že v ten moment se to prostě odehrát mělo a že to byl přesně ten styl sblížení, který jsme oba potřebovali.
Den na to mi přiletěla sova znovu. Tentokrát s plánovanou schůzkou v testrálu. Protože ale bylo brzy po večerce a asi jsme se trochu báli, že by nás někdo mohl chytit, třeba při tom (i když jsme tam určitě nešli kvůli tomu), rozhodli jsme se ukrýt jinam. Z Corn vypadl jako návrh její a NEJEN (to bude důležitý později) její pokoj. Prý tam nikdo nebude a ona mi ho chce ukázat. Mně to v tu chvíli nepřišlo jako blbej nápad, tak jsem na to kývnul. Cestou jsme potkali Viann, která vlastně nevím proč stála na schodech kousek od účesu a která věděla, že tam máme namířeno. Nebudu zmiňovat, že nás málem chytli hned při vstupu, ale o pár minut později už jsem stál v jejich pokoji. Tolik věcí v jedný místnosti jsem snad ještě neviděl.
A teď přicházím k tomu, proč bych raději celou tuhle pasáž přeskočil. Nečekaně nebo spíš čekaně jsme se přesunuli do postele a po chvilce mazlení jsme opět přešli k tomu, co nějak neumím vyslovit (a napsat). Bez kondomu. A v ten nejhorší moment se rozrazily dveře a do pokoje vlezla Viann... a navíc ještě i s doprovodem!
Zbytek večera jsme pak byli napůl rozhození a napůl v pohodě, zatímco nám (Jay byl ten záhadný doprovod) holky ukazovaly zbytek koleje. Noc jsem pak strávil s Corn v objetí v posteli. Jak vážný to ale je nám (nebo alespoň mně) došlo až druhý den. A jak ještě vážnější to je, když na mě naběhla gorila Isaac a začala se mnou cloumat, div jsem nedostal do držky. Protože celou situaci sledovaly holky (Laurie s Viann) o pár kroků dál, pod námi brečela Corn a já si v tu chvíli připadal jako největší kripl, tak jsem se tak i zachoval a raději jsem zalezl na kolej.
Jasně, že se mi nelíbilo, jakým způsobem to řešili. A že tomu zbytek jen přihlížel. Kdyby mě aspoň některá z nich předtím varovala, že se na to mám připravit. Celé mi to přišlo jako využití situace podívat se na to, jak si Isaac vybije svoji zlost a jak mu zbytek bude přikyvovat, že to co jsem udělal, je hrozný. Jako bych to sám nevěděl.
Řešil jsem to s hrstkou lidí ve svým okolí, u kterých mi přišlo, že by to asi měli vědět raději ode mě, než si to zase přečtou kdo ví kde. Čímž narážím na Potlouk - skvělý časopis, ve kterým už jsem se objevil víckrát než bych chtěl. A jestli se tam objeví i tohle, rozhodně nad tím nemávnu rukou stejně jako u předchozích čísel. Nevím, jestli Corn taková pozornost vyhovuje, ale pro mě je tohle až příliš osobní.
Díky jedné osobě už navíc i vím, za kým s tím můžu případně běžet. To se ale uvidí.
V každém případě jsem celou situaci řešil naběhnutím za kolejní. Ošetřovna byla zavřená a čekat už jsme déle nemohli.
Rozhovor byl více než trapný, ale sehnala mi do druhého dne těhotenský test, který jsem hned poslal Corn se zprávou, ať s tím na mě počká. U toho jsem prostě musel být.
A výsledek?
Otec nebudu.
Minimálně ne na několik dalších let.
Od testu už každopádně uplynulo několik dní. Nenapsali jsme si, zamávali jsme na sebe jen při vyhlášení školního poháru (který Havr mimochodem vyhrál) a to je prozatím vše. Nevím, jak se k tomu celému stavět a jestli to mezi náma nebude divný. Prázdniny to můžou celé vrátit do starých kolejí, kdy to bylo fajn a měli jsme na sebe víc času, stejně tak se to ale může celé otočit. A mně navíc v hlavě šrotuje, jestli by s někým konkrétním (s kým asi) netvořila lepší pár. Jestli se to tak dá nazývat. Obávám se, že moje nudnost pro ni z dlouhodobýho hlediska nesvědčí nic dobrýho a že k sobě potřebuje někoho stejně nebo více tak ztřeštěnýho, jako je ona sama.
A to i přesto, že jsme si nejednou řekli, že se milujeme.
A že to v jejím případě znamená fakt velkou věc.
